V úterý 9. dubna se děti na chvíli ponořily do světa hendikepovaných osob. Do školky k nám zavítala paní Mgr. Alena Svobodová, která dětem poutavým a citlivým způsobem přiblížila život osob s různým typem postižení.
V úvodu paní Svobodová dětem představila holčičku Anežku, která měla nemocné nožičky, a proto byla upoutaná na invalidní vozíček. Děti se pak dozvěděly, že i takto postižení lidé mohou sportovat a zapojovat se do různých aktivit podobně jako zdraví lidé. Musí však k tomu mít uzpůsobený bezbariérový přístup. Děti pak měly možnost vyzkoušet si jízdu na invalidním vozíčku, který si také samy ovládaly.
Zjistily také, že když nemůžeme používat ruce a máme jen nohama postavit jednoduchý „komín“ z kostek, je to skoro nadlidský výkon a namalovat obrázek pouze nohou jakbysmet.
Děti si vyzkoušely i život zrakově postižených. Chůze poslepu s bílou hůlkou nebyla vůbec jednoduchá. Vkládaly poslepu geometrické tvary do správných otvorů. Psaly na speciálním Pichtově psacím stroji. Ohmataly si Braillovo písmo a zahrály hmatové pexeso. Poslouchaly se zavřenýma očima, kde se právě nachází míč opatřený rolničkou. Dále dětem paní Svobodová předvedla pomůcku pro zrakově postižené, tzv. hladinku. Ta slouží k tomu, aby si sluchově postižený člověk dokázal sám nalít tekutinu do hrnku, aniž by hrnek přelil.
V závěru vzdělávacího programu se děti seznámily se znakovou řečí, kterou používají sluchově postižení, a s větou MÁM TĚ RÁD(A) ve znakové řeči jsme se rozloučili.
Co říci závěrem. Program byl velmi pečlivě připraven a záživným způsobem předveden. Děti se praktickými ukázkami, které si vyzkoušely na vlastní kůži, citlivě seznámily s životem postižených. Mnohým dětem samozřejmě vůbec nedochází, jaké to je být odkázaný např. na invalidní vozík. Předháněly se, kdo bude první na vozíčku jezdit. Myslíme si však, že každá taková osvěta je důležitá, abychom si všichni uvědomili, že život s hendikepem není jednoduchý, ale každý může nějak druhému pomoci. Proto „BUĎME KAMARÁDI!“
S.F.
